ZAPOMENUTÝ VITAMIN K2

Vitamin K2 hraje důležitou roli v prevenci osteoporózy, vaskulární kalcifikaci a kardiovaskulárních onemocnění. Nové výzkumy také poukazují na jeho přínosy v regulaci hladiny krevního cukru, léčbě artritidy, a dokonce i nádorového onemocnění. Avšak přes všechny tyto poznatky je vitamin K2 stále jednou z nejvíce opomíjených živin ve výživě i výživových doporučeních. 

Vitamin K – jedna hodnota pro doporučený příjem a jedno pojmenování pro dvě naprosto odlišné látky. Vitamin K1 a vitamin K2, látky lišící se nejen chemickou strukturou, místem účinku, a dokonce i samotným účinkem, jsou házeny do jednoho pytle s označením VITAMIN K.  

Původ označení vitaminu „K“ pochází z germánského slova „koagulation“, v překladu tzn. schopnost srážet krev. Pro tuto schopnost byl vitamin K objeven, a pro tuto schopnost je doposud všeobecně znám [1]. Ve stejnou dobu však byla objevena ještě jedna látka svou chemickou strukturou podobná té první (vitaminu K1). Vědci ji tak považovali za pouhou strukturální variantu, a nehledě na odlišné biologické funkce (tehdy ještě neprozkoumané) ji pojmenovali jako vitamin K2 [2]. 

Na opačném konci světa v té době jiný vědec, resp. zubař, Dr. Weston A. Price, hledal spojitost mezi zubním kazem a výživou. Zjistil, že populace, které si ještě zachovaly tradiční stravu, netrpí zubním kazem ani jiným „civilizačním“ onemocněním jako je obezita, diabetes a kardiovaskulární onemocnění na rozdíl od populací, jejichž strava je složená z průmyslově zpracovaných potravin. Testoval a analyzoval tisíce vzorků tradičních potravin a pokrmů, a krom jiných objevů, které popisuje ve své knize s názvem Nutrition and Physical Degeneration, také identifikoval látku zvanou Aktivátor X (dnes známá jako vitamin K2), která se podílí na zdraví kostí a zubů [3].   

VITAMINY K JSOU VITAMINY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH 

Vitamin K1 a K2 patří mezi vitaminy rozpustné v tucích, což znamená, že pro jejich vstřebání v tenkém střevě je důležitá přítomnost tuku [1]. V krevním oběhu jsou poté přenášeny do jater ve vazbě na částicích transportující tuky (konkrétně chylomikrony). Zde vitamin K1 zůstává a podílí se na syntéze koagulačních faktorů, které zajišťují krevní srážení. Vitamin K2 může být také využit pro tuto funkci, nicméně jeho hlavním úkolem v těle je bránit vápníku, aby se ukládal v měkkých tkání jako jsou ledviny (a způsobil tak vznik ledvinových kamenů) a stěny arterií (a zvýšil tak riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění). Z jater tedy putuje zabudovaný v LDL částicích krevní cirkulací do tkání mimojaterních, kde zajišťuje, aby byl vápník zabudován, kde má, tedy do kostí a zubů, čímž podporuje kvalitu kostní tkáně (a snižuje tak riziko vzniku zlomenin), a vývoj zdravých zubů [4, 5].

ŽE VITAMIN K1 A K2 NELZE HÁZET DO JEDNOHO PYTLE POTVRZUJE MNOHO VÝZKUMŮ. 

Ačkoli vitamin K2 může nahradit vitamin K1 v aktivaci koagulačních faktorů, je dokázáno že, vitamin K1 na kostní denzitu a vaskulární kalcifikaci nevykazuje žádné účinky v porovnání s vitaminem K2 [6]. 

TROCHU BIOCHEMIE V JEDNODUCHOSTI

Vitaminy K jsou kofaktory enzymu gama-karboxyláza. Pomáhají mu přidávat karboxylové skupiny k vitamin K-dependentním proteinům (VKD proteiny), čímž jim uděluje záporný náboj (aktivuje je), a tím umožňuje na sebe vázat kladně nabitý vápník [7]. Krom vazby VKD proteiny také koordinují pohyb a organizaci vápníku v těle [8]. V každém případě jsou funkční pouze, pokud jsou aktivovány vitaminem K2.

  • K1 aktivuje VKD proteiny, které jsou syntetizované v játrech. Jejich hlavní funkcí je zajistit srážení krve.
  • Zatímco vitamin K2 působí i v mimojaterních tkáních jako jsou kosti, zuby, stěny arterií, ledviny, kůže a jiné. Vitamin K2 je potřebný například pro aktivaci proteinu osteokalcin, který má na starost ukládání vápenatých a fosforečných solí v kostech a zubech, a matrix Gla-proteinu (MGP), který je krom mineralizace kostí a zubů zodpovědný za ochranu tepen před kalcifikací [8, 9, 10]. Četné studie potvrdily, že aktivovaný MGP působí jako silný inhibitor tkáňové kalcifikace, ačkoli mechanismus účinku stále není zcela objasněn [11]. Tkáňové kalcifikace je považována za hlavního ukazatele kardiovaskulárních onemocnění [12, 13]. Zamezením vaskulární kalcifikace lze významně snížit morbiditu a mortalitu u těchto onemocnění [14, 15, 16, 17].

Neobvykle vysokou schopností vázat vápník se vyznačuje nedávno objevený regulační Gla-protein (GRP). Vysoké koncentrace neaktivovaného GRP byly nalezeny společně s kalcifikací v pojivových tkání, která se projevovala patologiemi v kůži, oku a cévách. Tento VKD protein se nachází nejen v chrupavce a v kostech, ale jak již bylo řečeno také v měkkých tkání zejména cévního systému a kůži [18].

Uplatnění vitaminu K2 bylo také prokázáno v prevenci diabetu. Studie provedená na 38 000 lidech ve věku 20–70 let prokázala, že pouhých 10 μg K2 / den snižuje riziko vzniku diabetu o 7 % [19]. Další studie ukázaly roli vitaminu K2 v onemocnění jater, chronického onemocnění ledvin, imunitních funkcích, neurologických a nádorových onemocněních a obezitě. Slibně se jeví jeho využití také v oblasti prevence a léčby osteoartrózy a revmatoidní artritidy [20].

ZNAČNÉ MNOŽSTVÍ STUDIÍ POTVRZUJE VÝZNAM VITAMINU K2 V KOSTNÍM A ZUBNÍM METABOLISMU.

V metabolizmu kostí hrají důležitou roli nejméně dva VKD proteiny: matrix Gla protein a osteokalcin, jejichž tvorba je regulována vitaminem D. Vitamin K2 pak zajišťuje jejich aktivaci, čímž jim uděluje schopnost vázat vápenaté ionty.

Pomocí procentuálního zastoupení neaktivní formy osteokalcinu v krvi lze stanovit, jestli mají kostní buňky dostatek vitaminu K2. Ve studii H. Luukinena měli lidé s nejvyšším množstvím neaktivního osteokalcinu více než pětkrát vyšší riziko zlomenin [21]. V další studii bylo zjištěno, že vitamin K2 zabraňuje o 60 % vzniku zlomenin obratlů, kyčle o 77 % a ostatních zlomenin o 81 % v porovnání s kontrolní skupinou [22]. Vitamin K2 zlepšuje kvalitu kostí, čímž snižuje riziko vzniku zlomenin [20].

Vitamin K2 podporuje tvorbu kostí stimulací diferenciace osteoblastů (buňky, které tvoří kost) [23], mineralizaci pomocí aktivovaných VKD proteinů [25], a navíc zabraňuje resorpci kostí (odbourávání) prostřednictvím snižování osteoklastů (buňky, které odbourávají kost) [23]. Přidání vitaminu K2 k suplementaci vitaminu D a vápníku se pro zdravé kosti proto ukazuje nejen jako příznivé, ale jako nezbytné. Studie provedená na 241 pacientech trpících osteoporózou kázala, že zařazení vitaminu K2 do léčby spolu s vápníkem kostní denzitu udržuje na rozdíl od léčby poskytující vápník a placebo. Léčba samotným vápníkem totiž vedla k 2,5% ztrátě kostní denzity beder pacientů. Navíc skupina léčená vitaminem K2 a vápníkem měla o 65 % méně zlomenin než skupina léčená pouze vápníkem [25]. Vitamin K2 se již běžně doporučuje jako součást léčby osteoporózy v Japonsku, kde se většina těchto studií uskutečnila [26].

EXISTUJÍ 2 PŘÍRODNÍ FORMY VITAMINU K – VITAMIN K1 A K2, A JEDNA SYNTETICKÁ- VITAMIN K3. TATO FORMA SE OD PŘEDCHOZÍCH LIŠÍ TÍM, ŽE NENÍ ROZPUSTNÁ V TUCÍCH, ALE VE VODĚ. 

Vitamin K1 je syntetizován v rostlinách, odkud pochází jeho název fylochinon, řecké slovo „Phyllo“ v překladu znamená list [23]. V organelách zvaných chloroplasty je navázán na barviva chlorofyl a beta-karoten, kde se spolupodílí na fotosyntéze a také podporuje sytost zelené barvy [22]. Jeho nejbohatším zdrojem pro lidskou výživu je listová zelenina jako je špenát, brokolice, kapusta a růžičková kapusta [23].

Zdrojem vitaminu K2 jsou potraviny živočišného původu. Protože zvířata mají schopnost přeměňovat vitamin K1 přijímaný z trávy (nejbohatším zdrojem vitaminu K1 je pro ně vojtěška) na vitamin K2. Míra této přeměny se však liší od živočišného druhu [25, 27]. Dalším zdrojem vitamin K2 jsou také potraviny mikrobiálního původu.

VITAMIN K2 – NEJEDNÁ SE O JEDNU ŽIVINU, ALE O SKUPINU SLOUČENIN ZVANÝCH MENACHINONY.

Menachinony se označují zkratkou MK-n, kde číslo „n“ značí délku postranního řetězce, který určuje dobu, po kterou dané menachinony působí v těle, než jsou vychytány tkáněmi. Menachinony s dlouhým řetězcem, jako jsou MK-7 a MK-9 se vyznačují několikadenním poločasem rozpadu, zatímco K2 MK-4 (i vitamin K1) cirkulují v krvi mnohem kratší dobu (poločas rozpadu 1-1,5 dne) a je tkáněmi vychytána mnohem rychleji [5]. Menachinony s dlouhým řetězcem zůstávají v krevní cirkulaci déle, čímž jsou i déle dostupné pro příjem vzdálenějších mimojaterních tkání, jako jsou kosti a zuby. Nejlépe vstřebatelné, a zároveň velmi důležité menachinony pro lidské zdraví jsou MK-4 a MK-7 [23, 24].

Vědci zatím nestanovili rozdíl v biologické aktivitě mezi MK-4 a MK-7 formami. Ve studiích je především používán MK-7, a to ve formě přírodního extraktu z potraviny nattō, jakož i v suplementech [28]. K2 MK-4 je ve studiích používán jen v jeho syntetické formě zvané menatetrenon, který by měl být chemicky i fyziologicky identický k přirozenému K2 MK-4. Informace o efektivitě přirozené formy K2 MK-4 zatím k dispozici nejsou, krom japonské studie z roku 1988, kde se ukázalo, že lidské tělo preferuje přirozenou K2 MK-4 ve srovnání s ostatními MK. Studie byla provedená na menším vzorku subjektů, 15 těhotných žen, které byly rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina jedla běžnou stravu a druhá stravu s vysokým obsahem potraviny natto (nejbohatší zdroj K2 MK-7). Přestože vitamin K1 a všechny testované menachinony (MK-4, MK-6 a MK-7) byly nalezeny v placentě, pouze K1 a K2 MK-4 byli nalezeni v plodové vodě a pupeční šňůře [29].

K2 MK-4 je jako jediná ze všech MK živočišného původu vzniká tkáňově specifickou přeměnou vitaminu K1, který skot, slepice a jiná hospodářská zvířata přijímají z čerstvé trávy [30], nebo přeměnou vitaminu K3, syntetické formy vitaminu K, který může být do krmiva přidáván [31, 23]. K2 MK-4 je obsažen především v orgánech a tučných potravinách živočišného původu, zejména v těch, které pochází od zvířat krmených trávou [27]. Jeho vysoký obsah můžeme najít ve vaječných žloutcích, játrech (i tresčích), tučném mase, tučném mléce a mléčných výrobcích, v sádle a másle. Je zjištěno, že intenzita barvy másla přímo souvisí s množstvím vitaminu K2. Vitamin K1 je totiž v rostlinách navázán na beta-karoten, který uděluje žlutou až oranžovou barvu máslu [31]. Dr. Price analýzou více než 20 000 různých másel z různých částí světa zjistil, že komerční máslo je jen minoritním zdrojem Aktivátoru X (vitaminu K2 MK-4), oproti máslu, které pochází od volně pasoucích se krav [2].

Prvotřídním zdrojem K2 MK-4 ze všech potravin vyniká olej získávaný z tuku ptáka emu. Aby tato potravina byla k dostání i nám mimo-australským populacím, o to se stará australská firma Walkabout, která prodává emu olej nejvyšší kvality, a to díky minimálnímu zpracování použitých surovin. Walkabout spolupracuje s vybranými australskými emu farmami, které dbají na šetrné zacházení s těmito ptáky. Ne všechny emu oleje mají stejné vlastnosti a výhody. Jejich produkt navíc obsahuje obrovské množství K2 MK-4, průměrně 4 000 ng/g. Další dvě významné americké značky emu oleje byly testovány na množství K2 MK-4 a nebylo detekováno žádné. Jak se zdá, nejen genetika zvířat, ale i chov, krmení a následně tradiční způsob jejich zpracování jako suroviny zanechávají významný dopad na kvalitu výsledného produktu [32, 33, 34, 35].

Ostatní formy vitaminu K2 jsou produkovány střevní mikrobiotou lidí, zvířat i bakteriemi přítomnými v potravinách [36, 37, 38]. Nejvyšší aktivitu z nich vykazuje K2 MK-7, který najdeme ve fermentovaných potravinách, zejména rostlinného původu jako jsou kysané zelí, kvašená zelenina, ale, a to především v tradiční japonské potravině natto, což je „sýr“ připravovaný fermentací sójových bobů. Také kysané mléčný výrobky jsou zdrojem K2 MK-7 [20]. Právě tvaroh a sýry jsou dle výzkumů nejvýznamnějším zdrojem MK-7 v západní stravě. Obecně pak tvrdé sýry jsou bohatší na K2 MK-7 než měkké. Skutečný obsah se ještě může podstatně lišit od druhu sýra, doby zrání, obsahu tuku a oblasti odkud pochází [39].

Dlouho se věřilo, že lidský střevní mikrobiom je schopný vytvářet velká množství vitaminu K2, jeho biologická dostupnost je však nepatrná, jak se zjistilo, a strava tak představuje hlavní zdroj vitaminu K2 [40, 41, 42]. Nicméně v současné době se ukazuje, že příjem vitaminu K2 je nedostatečný.  Moderní metody konzervování potravin jako jsou například chlazení a pasterizace, totiž nahradily tradiční, zejména fermentování. Také tradiční zemědělství, v němž byla zvířata krmena trávou ve volném výběhu a chovaná na pastvinách, nahradily výrobní farmy, kde jsou zvířata krmena primárně obilím [2]. V nedostatečném příjmu vitaminu K2 hraje také významnou roli výživa složená z nízkotučných potravin a pokrmů, jež je doporučována spolu s upřednostňováním rostlinných potravin na úkor živočišných [20]. Studie navíc ukazují, že krátkodobě snížený příjem vitaminu K2 není kompenzován vyšší biodostupností nebo jeho tvorbou střevním mikrobiomem [43, 44, 45].

Existuje řada léků a onemocnění, které mohou narušit vstřebávání vitaminů K, například užívání antibiotik (déle než 10 dní), léky a doplňky stravy, které blokují vstřebávání tuků (například Orlistat a Xenical, a sekvestranty žlučových kyselin jako jsou cholestyramin a colestipol), také nemoci gastrointestinálního traktu, jater a další [20]. Co se léků týče, je důležité upozornit, že vitaminy K mohou narušit účinky antikoagulačních léčiv, jako je warfarin. Warfarin je nejčastěji předepisovaným perorálním lékem na ředění krve. Warfarin brání vitaminům K v účasti procesu karboxylace VKD proteinů (tedy brání jejich aktivaci), čímž inhibuje aktivaci nejen koagulačních VKD proteinů v játrech, ale i mimojaterní aktivaci proteinů MGP, čímž podporuje zvápenatění cév, a osteokalcinu, čímž zvyšuje riziko vzniku osteoporózy [46, 47, 48]. Nadměrný příjem vitaminů K blokuje účinky tohoto léku. Vzhledem k místu působení a účinku vitaminu K1 se doporučuje jeho příjem po dobu antikoagulační terapie zcela vyloučit. Naopak příjem vitaminu K2 by měl být během terapie zachován v menších dávkách [49]. Bylo zjištěno, že vitamin K2 MK-7 v dávce do 50 μgm / den nenarušuje antikoagulační terapii (dávkování vitamin K2 také závisí na dávce antikoagulačního léku, proto je rozhodnutí třeba na lékaři) [50]. Suplementace vitaminu K2 během terapie může snížit riziko vzniku osteoporózy, osteoartrózy, vaskulární a tkáňové kalcifikace, a také možné riziko vzniku nechutenství, letargie, zpomalení růstu, kostní resorpce a dalších projevů vyplývajících z toxických dávek vitaminu D. Nedostatek vitaminu K2 se totiž ve skutečnosti projevuje toxicitou vitaminu D [51].

TICHÝ NEDOSTATEK VITAMINU K2

Výživová doporučení pro vitamin K nezohledňují rozdíly v biologické dostupnosti, aktivitě a funkci různých forem vitaminu K. Současná doporučení jsou založena pouze na znalostech o vitaminu K1 [44]. 

Dlouho po objevení vitaminu K odborníci tvrdili, že jejich deficit je u zdravé populace vzácný, vyjma novorozenců. S rostoucím počtem výzkumů zabývajícími se odlišnostmi mezi vitaminem K1 a K2 je toto tvrzení potvrzeno, ale jen pokud jde o vitamin K1. V souvislosti s vitaminem K2 narůstají v současné době obavy, že jeho nedostatek velmi rozšířený, ale na první pohled nepatrný [2]. Tuto skutečnost lze popsat tzv. triage theory (teorie třídění), dle které tělo v případě nedostatku určité živiny využije jinou, aby zajistilo životně důležité funkce na úkor těch, jejichž omezení nemá životu ohrožující následky [43]. Tedy, nedostatek vitaminu K1 může mít smrtelné následky, může dojít k vykrvácení. V jeho funkci jej proto okamžitě nahradí vitamin K2, čímž omezí své působení na jiných místech v těle. Na rozdíl od vitaminu K1 může trvat roky, než se nedostatek vitaminu K2 projeví na zdraví, konkrétně na kardiovaskulárním systému a metabolismu kostí ve formě chronických onemocnění nebo zlomenin [44].

Triage theory v souvislosti s vitaminem K2 potvrzuje i nedávná studie z Maastrichtské univerzity, která srovnávala u 896 zdravých dobrovolníků hladiny biomarkerů pro krevní srážení s biomarkery týkají se zdraví kostí a cév. Zatímco všechny koagulační proteiny byly zcela karboxylovány (aktivovány) vitaminem K (ať už K1 nebo K2), ve většině vzorků krve byla zjištěna vysoká hladina nekarboxylovaných proteinů osteokalcin a MGP, které může karboxylovat jedině vitamin K2. Což naznačuje nedostatečný příjem vitaminu K2 u těchto dobrovolníků. Je třeba také zdůraznit, že největší deficit vitaminu K2 byl sledován u (jinak) zdravých dětí a dospělých nad 40 let [45]. 90 % z celkového příjmu vitaminu K v západní stravě je tvořeno vitaminem K1 [23].

Vzhledem k tomu, že naše strava je kvůli současným výživovým trendům a zpracování potravin na vitamin K2 chudá, může být tento vitamin vhodným doplňkem stravy. Doplňky stravy Olej z tresčích jater v kombinaci s máselným tukem nebo Emu olej, ať už tekutou formou nebo kapslemi mohou být dobrou volbou pro jeho doplňování. Ve studiích, kde používali K2 MK-7 se zatím osvědčila dávka 180 ng /den [52, 53]. Na trhu se lze setkat také se syntetickou formou vitaminu K, označovaným jako vitamin K3 nebo menadion. Tato forma vitaminu K však není vhodná k doplňování vzhledem k zjištěným nepříznivým účinkům na zdraví (hemolýza a toxicita jater) [54, 5, 55].

ZVÝŠENÁ POTŘEBA VITAMINU K2 JE U DĚTÍ, TĚHOTNÝCH A KOJÍCÍCH A LIDÍ VYŠŠÍHO VĚKU.

Potřeba vitaminu K2 je mnohem větší u dětí a dospívajících než u dospělých. Syntéza osteokalcinu je totiž během růstu desetkrát větší než po dosažení vrcholu kostní hmoty [56]. Subklinický deficit vitaminu K2 během prvních 20 až 25 let života může s narůstajícím věkem vést k vážným zdravotním problémům. Karboxylace osteokalcinu a MGP na druhou stranu klesá po 50.roku života [45], což se projevuje zvýšenou rychlostí úbytku kostní hmoty a rizikem vzniku vaskulární kalcifikace. Příčin může být hned několik: menší příjem stravy, snížená střevní absorpce nebo zvýšená potřeba vitaminu K2.

Také těhotné by příjem vitaminu K2 neměly podceňovat. Bylo prokázáno, že zejména v posledním trimestru narůstají nároky na jeho příjem vzhledem ke zvýšené karboxylaci ostekalcinu nejen matky, ale i plodu [57]. Hodnoty vitamin K (typ vitaminu nebyl nespecifikován) bývají u novorozenců extrémně nízké, a suplementace vitaminu K1 se zavádí ihned po narození, aby se předešlo životu ohrožujícímu krvácení [44]. Příčiny, které vedou k nedostatku vitaminu K u novorozenců mohou být: nedostatečná kolonizace střev bakteriemi (klinicky méně významné) a špatný transport vitaminu K přes placentu. Zhoršovat situaci může také množství vitaminů K v mateřském mléce, které je v porovnání s mléky ostatních savců  nejnižší. Lidské mateřské mléko obsahuje pouze 1 až 4 μg / l vitaminu K1 (a mnohem menší množství vitaminu K2). Pokud ale matka zvýší příjem vitaminu K, může jím své mléko velmi rychle obohatit [58]. Ptáte se, který typ vitaminu K by měla zvýšit? Dítě potřebuje vitamin K1 kvůli aktivaci koagulačních faktorů (tuto funkci zastává vitamin K1 i K2), ale také potřebuje zajistit dostatečný vývoj kostry, nervového systému, chránit před nadměrným ukládáním vápníku v měkkých tkáních atd. atd. (a tyto funkci zastává jedině vitamin K2). 

Existence vitaminu K je známa více než 80 let díky své zásadní roli v koagulaci. Denní doporučený příjem pro vitamin K, je založen na dávce, která je nezbytná pro udržení pouze této funkce. Narůstá však množství výzkumů, které dokazují aktivitu vitaminu K, respektive vitaminu K2 v mimojaterních tkáních. Jeho prospěšnost se ukazuje zejména pro kardiovaskulární systém, kostní a zubní metabolismus.

ZDROJE:

[1] DAM, Henrik a Fritz SCHØNHEYDER. The occurrence and chemical nature of vitamin K. Biochemical Journal [online]. 1936, 30(5), 897-901. DOI: 10.1042/bj0300897.

[2] GOH, Norman. Vitamin K2: A complete primer. Canprev [online]. Toronto, 2018, 2018. Dostupné z: file:///E:/SAMOSTUDIUM/LAB%20TEST/Vitamin%20K2-a%20complete%20primer.pdf

[3] PRICE, Weston Andrew. Nutrition and physical degeneration: a comparison of primitive and modern diets and their effects. [4th printing]. Redlands: Weston Andrew Price, [1945].

[4] SCHURGERS, Leon J. a Cees VERMEER. Differential lipoprotein transport pathways of K-vitamins in healthy subjects. Biochimica et Biophysica Acta (BBA) – General Subjects [online]. 2002, 1570(1), 27-32. DOI: 10.1016/S0304-4165(02)00147-2.

[5] SCHWALFENBERG, Gerry Kurt. Vitamins K1 and K2: The Emerging Group of Vitamins Required for Human Health. Journal of Nutrition and Metabolism [online]. 2017, 1-6. DOI: 10.1155/2017/6254836.

[6] GELEIJNSE, Johanna M., Cees VERMEER, Diederick E. GROBBEE, et al. Dietary Intake of Menaquinone Is Associated with a Reduced Risk of Coronary Heart Disease: The Rotterdam Study. The Journal of Nutrition [online]. 2004, 134(11), 3100-3105. DOI: 10.1093/jn/134.11.3100.

[7] BERKNER, Kathleen L. The vitamin k–dependent carboxylase. Annual Review of Nutrition [online]. 2005, 25(1), 127-149. DOI: 10.1146/annurev.nutr.25.050304.092713.

[8] BERKNER, K. L. a K. W. RUNGE. The physiology of vitamin K nutriture and vitamin K-dependent protein function in atherosclerosis. Journal of Thrombosis and Haemostasis [online]. 2004, 2(12), 2118-2132. DOI: 10.1111/j.1538-7836.2004.00968.x.

[9] FARZANEH-FAR, A., P.L. WEISSBERG, D. PROUDFOOT a C.M. SHANAHAN. Transcriptional regulation of matrix gla protein. Zeitschrift for Kardiologie [online]. 2001, 90, III38-III42. DOI: 10.1007/s003920170040

[10] KIRFEL, J., M. KELTER, L. M. CANCELA, P. A. PRICE a R. SCHULE. Identification of a novel negative retinoic acid responsive element in the promoter of the human matrix Gla protein gene. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 1997, 94(6), 2227-2232. DOI: 10.1073/pnas.94.6.2227

[11] BJORKLUND, Geir, Erik SVANBERG, Maryam DADAR, et al. The Role of Matrix Gla Protein (MGP) in Vascular Calcification. Current Medicinal Chemistry [online]. 2018, 25. DOI: 10.2174/0929867325666180716104159.

[12] RONDEN, J. Tissue distribution of K-vitamers under different nutritional regimens in the rat. Biochimica et Biophysica Acta (BBA) – General Subjects [online]. 1379(1), 16-22. DOI: 10.1016/S0304-4165(97)00075-5.

[13] THIJSSEN H.H.W., DRITTIJ M.-J., C. VERMEER a E. SCHOFFELEN. Menaquinone-4 in breast milk is derived from dietary phylloquinone. British Journal of Nutrition [online]. 87(3), 219-226. DOI: 10.1079/BJNBJN2001505.

[14] KIDD PM. Vitamins D and K as pleiotropic nutrients: clinical importance to the skeletal and cardiovascular systems and preliminary evidence for synergy. Alternative Medicine Review. 2010;15(3):199–222.

[15] GAUCHERON, Frédéric. Milk and Dairy Products: A Unique Micronutrient Combination. Journal of the American College of Nutrition [online]. 2011, 30(sup5). DOI:10.1080/07315724.2011.10719983.

[16] KNAPEN, M H J, L A J L M BRAAM, K J TEUNISSEN, C M VAN’T HOOFD, et al.. Steady-state vitamin K2 (menaquinone-7) plasma concentrations after intake of dairy products and soft gel capsules. European Journal of Clinical Nutrition [online]. 2016, 70(7), 831-836. DOI: 10.1038/ejcn.2016.3. 

[17] WALTHER, Barbara a Magali CHOLLET. Menaquinones, Bacteria, and Foods: Vitamin K2 in the Diet. GORDELADZE, Jan Oxholm, ed. Vitamin K2 – Vital for Health and Wellbeing [online]. InTech, 2017, 2017-03-22. DOI: 10.5772/63712.

[18] VIEGAS, Carla S.B., Sofia CAVACO, Pedro L. NEVES, et al. Gla-Rich Protein Is a Novel Vitamin K-Dependent Protein Present in Serum That Accumulates at Sites of Pathological Calcifications. The American Journal of Pathology [online]. 2009, 175(6), 2288-2298. DOI: 10.2353/ajpath.2009.090474.

[19] BEULENS, J. W. J., D. L. VAN DER A, D. E. GROBBEE, I. SLUIJS, A. M. W. SPIJKERMAN a Y. T. VAN DER SCHOUW. Dietary Phylloquinone and Menaquinones Intakes and Risk of Type 2 Diabetes. Diabetes Care [online]. 2010, 33(8), 1699-1705. DOI: 10.2337/dc09-2302.

[20] HALDER, M., P. PETSOPHONSAKUL, A. AKBULUT, et al. Vitamin K: Double Bonds beyond Coagulation Insights into Differences between Vitamin K1 and K2 in Health and Disease. International Journal of Molecular Sciences [online]. 2019, 20(4). DOI: 10.3390/ijms20040896.

[21] LUUKINEN, H., S.-M. KÄKÖNEN, K. PETTERSSON, K. KOSKI, P. LAIPPALA, T. LÖVGREN, S.-L. KIVELÄ a H. K. VÄÄNÄNEN. Strong Prediction of Fractures Among Older Adults by the Ratio of Carboxylated to Total Serum Osteocalcin. Journal of Bone and Mineral Research [online]. 2000, 15(12), 2473-2478. DOI: 10.1359/jbmr.2000.15.12.2473.

[22] COCKAYNE, Sarah, Joy ADAMSON, Susan LANHAM-NEW, Martin J. SHEARER, Simon GILBODY a David J. TORGERSON. Vitamin K and the Prevention of Fractures. Archives of Internal Medicine [online]. 2006, 166(12). DOI: 10.1001/archinte.166.12.1256.

[23] SCHURGERS, Leon J. a Cees VERMEER. Determination of Phylloquinone and Menaquinones in Food. Pathophysiology of Haemostasis and Thrombosis [online]. 2001, 30(6), 298-307. DOI: 10.1159/000054147.

[24] SCHURGERS, Leon J., Kirsten J. F. TEUNISSEN, Karly HAMULYÁK, Marjo H. J. KNAPEN, Hogne VIK a Cees VERMEER. Vitamin K–containing dietary supplements: comparison of synthetic vitamin K1 and natto-derived menaquinone-7. Blood [online]. 2006, 109(8), 3279-3283. DOI: 10.1182/blood-2006-08-040709.

[25] SHIRAKI, Masataka, Yumiko SHIRAKI, Choju AOKI a Masakazu MIURA. Vitamin K2 (Menatetrenone) Effectively Prevents Fractures and Sustains Lumbar Bone Mineral Density in Osteoporosis. Journal of Bone and Mineral Research [online]. 2000, 15(3), 515-521. DOI: 10.1359/jbmr.2000.15.3.515.

[26] JE, Sang Hyeon, Nam-Seok JOO, Beom-hee CHOI, et al. Vitamin K Supplement Along with Vitamin D and Calcium Reduced Serum Concentration of Undercarboxylated Osteocalcin While Increasing Bone Mineral Density in Korean Postmenopausal Women over Sixty-Years-Old. Journal of Korean Medical Science [online]. 2011, 26(8). DOI: 10.3346/jkms.2011.26.8.1093.

[27] Billeter M, Martius C. Über die Umwandlung von Phyllochinon (Vitamin K1) in Vitamin K2(20) im Tierkörper. Biochem Z. 1960; 333: 430-439.

[28] Masterjohn, C. Po stopách neuchopitelného X-faktoru: šedesát dva let stará záhada vyřešena. Westonaprice [online]. 2017. Dostupné z: https://www.westonaprice.org/cs/health-topics/po-stopach-neuchopitelneho-x-faktoru-sedesat-dva-let-stara-zahada-vyresena/.

[29] Hiraike, H., M. Kimura a Y. Itokawa. Distribution of K vitamins (phylloquinone and menaquinones) in human placenta and maternal and umbilical cord plasma. American Journal of Obstetrics and Gynecology [online]. 1988, 158(3), 564-569. DOI: 10.1016/0002-9378(88)90026-9.

[30] Shearer MJ, Fu X, Booth SL. Vitamin K nutrition, metabolism, and requirements: current concepts and future research. Advances in Nutrition: An International Review Journal. 2012;3(2):182–195. DOI: 10.3945/an.111.001800.

[31] Fallon Moreell, Sally. Nourishing fats: Why We Need Animal Fats for Health and Happiness. Grand Central Life & Style, 2017. ISBN 1455592552.

[32] Wahls, Terry. Vitamin K2 MK-4 From Ancestral Food: Offers Benefits As Nature Intended [online]. 2019. Dostupné z: https://terrywahls.com/vitamink2mk4/.

[33] Schlinsog W. Treatment of CTE using Emu Oil as source of Vitamin K2 MK-4 (Walkabout brand). Case Study, 2012.

[34] VitaK Laboratories. Form 11.1: Result from Vitamin K measurements (Weston A. Price Foundation, Oct-November 2015) minKMeasurements021015-WestonPriceFoundation-foodsamples.

[35] VitaK Laboratories. Form 11.1: Result from Vitamin K measurements (Weston A. Price Foundation, April 2015) minKMeasurements120315-WestonPriceFoundation-foodsamples

[36] Bentley R., Meganathan R. Biosynthesis of vitamin K (menaquinone) in bacteria. Microbiol. Rev. 1982;46:241–28.

[37] Shearer MJ. Vitamin K. Lancet. 1995;345(8944):229–234.

[38] Okano T., Shimomura Y. et al. Conversion of phylloquinone (vitamin K1) into menaquinone‐4 (vitamin K2) in mice: two possible routes for menaquinone‐4 accumulation in cerebra of mice. Journal of Biological Chemistry. 2008;283(17):11270–11279.

[39] VERMEER Ce., Joyce RAES et al. Menaquinone Content of Cheese. Nutrients [online]. 2018, 10(4). DOI: 10.3390/nu10040446.

[40] Suttie JW. The importance of menaquinones in human nutrition. Annual Review of Nutrition. 1995; 15:399–417.

[41] World Health Organization. Vitamin and mineral requirements in human nutrition, second edition. In: Report of a Joint FAO/WHO Expert Consultation, Bangkok, Thailand: Switzerland World Health Organization:, 2004, 341p.

[42] Shearer MJ, Newman P. Metabolism and cell biology of vitamin K. Thrombosis and Haemostasis. 2008;100(4):530–547.

[43] Mccann, Joyce C. a Bruce N. Ames. Vitamin K, an example of triage theory: is micronutrient inadequacy linked to diseases of aging? The American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2009, 90(4), 889-907. DOI: 10.3945/ajcn.2009.27930.

[44] VERMEER, Cees Vermeer. Vitamin K: the effect on health beyond coagulation – an overview. Food & Nutrition Research [online]. 2017, 56(1). DOI: 10.3402/fnr.v56i0.5329.

[45] Theuwissen, E., E. J. Magdeleyns et al. Vitamin K status in healthy volunteers. Food Funct [online]. 2014, 5(2), 229-234. DOI: 10.1039/C3FO60464K.

[46] Poterucha, T. J. a Samuel Z. Goldhaber. Warfarin and Vascular Calcification. The American Journal of Medicine [online]. 2016, 129(6), 635.e1-635.e4. DOI: 10.1016/j.amjmed.2015.11.032.

[47] Siltari, Aino a Heikki Vapaatalo. Vascular Calcification, Vitamin K and Warfarin Therapy – Possible or Plausible Connection? Basic & Clinical Pharmacology & Toxicology [online]. 2018, 122(1), 19-24. DOI: 10.1111/bcpt.12834.

[48] Schurgers, L. J., H. Aebert, C. Vermeer, B. Bültmann aj. Janzen. Oral anticoagulant treatment: friend or foe in cardiovascular disease? Blood [online]. 2004, 104(10), 3231-3232. DOI: 10.1182/blood-2004-04-1277.

[49] Koos, Ralf, Andreas Horst Mahnken, Georg Mühlenbruch, Vincent Brandenburg, Benjamin Pflueger, Joachim Ernst WILDBERGER a Harald Peter KÜHL. Relation of Oral Anticoagulation to Cardiac Valvular and Coronary Calcium Assessed by Multislice Spiral Computed Tomography. The American Journal of Cardiology [online]. 2005, 96(6), 747-749. DOI: 10.1016/j.amjcard.2005.05.014.

[50] Schurgers, Leon J., Kirsten J. F. Teunissen, Karly Hamulyák Et al. Vitamin K–containing dietary supplements: comparison of synthetic vitamin K1 and natto-derived menaquinone-7. Blood [online]. 2006, 109(8), 3279-3283. DOI: 10.1182/blood-2006-08-040709.

[51] Masterjohn, Christopher. Vitamin D toxicity redefined: Vitamin K and the molecular mechanism. Medical Hypotheses [online]. 2007, 68(5), 1026-1034. DOI: 10.1016/j.mehy.2006.09.051.

[52] Knapen M., Braam L., Drummen N. et al. Menaquinone-7 supplementation improves arterial stiffness in healthy postmenopausal women. Thromb. Haemost. 2015; 113:1135–1144. DOI: 10.1160/TH14-08-0675.

[53] Van Ballegooijen, Adriana J., Stefan Pilz, Andreas Tomaschitz et al. The Synergistic Interplay between Vitamins D and K for Bone and Cardiovascular Health: A Narrative Review. International Journal of Endocrinology [online]. 2017, 2017, 1-12. DOI: 10.1155/2017/7454376

[54] Shenkin, Alan. Dietary reference values for vitamin A, vitamin K, arsenic, boron, chromium, copper, iodine, iron, manganese, molybdenum, nickel, silicon, vanadium and zinc. Journal of Human Nutrition and Dietetics [online]. 2003, 16(3), 199-200. DOI: 10.1046/j.1365-277X.2003.00439.x.

[55] Gröber, U, J Reichrath, Mf Holick a K Kisters. Vitamin K: an old vitamin in a new perspective. Dermato-Endocrinology [online]. 2015, 6(1). DOI: 10.4161/19381972.2014.968490

[56] Van Summeren, Marieke, Lavienja Braam, Florence Noirt, Wietse Kuis a Cees Vermeer. Pronounced Elevation of Undercarboxylated Osteocalcin in Healthy Children. Pediatric Research [online]. 2007, 61(3), 366-370. DOI: 10.1203/pdr.0b013e318030d0b1.

[57] Jie, Kon-Siong G, Karly Hamulyák, Birgit L M G Gijsbers, Frans J M E Roumen a Cees Vermeer. Serum Osteocalcin as a Marker for Vitamin K-Status in Pregnant Women and Their Newborn Babies. Thrombosis and Haemostasis [online]. 2019, 68(04), 388-391. DOI: 10.1055/s-0038-1646282.

[58] Lippi G, Franchini M. Vitamin K in neonates: facts and myths. Blood Transfus. 2011;9(1):4–9. DOI:10.2450/2010.0034-10.

 

SDÍLET

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *