TIP NA KNIHU: JÁ JSEM HLAD (PETRA DVOŘÁKOVÁ)

„…Nejzřetelněji se mé nízké sebevědomí projevovalo ve chvílích, kdy jsem před druhými lidmi udělala nějakou chybičku. Měla jsem pocit, že je to nesmazatelné a nenapravitelné, že si mě už vždycky budou pamatovat jen skrze tohle selhání….“

„…Přesně si vybavuji okamžik, kdy jsem si poprvé uvědomila, že otázka vzhledu a tělesné hmotnosti k životu patří. Jednou večer před spaním jsem baštila jablečný štrúdl. Máma na mě vyjela, ať se necpu…nebylo to vůbec opodstatněné, měla jsem tehdy optimální hmotnost…“

„…Pocit nedostatečnosti, který jsem trpěla, umocňovalo neustálé srovnávání se starší sestrou a spolužačkami, kterému mě máme podrobovala…“

„…A tak jsem se vůči mámě neustále zmítala ve dvou polohách: v pozici vzdoru motivovaného potřebou osvobodit se od její snahy ovládnout a potlačit mou povahu, a naopak v pozici někoho, kdo se k ní dobývá jako k ženě a matce , která jediná může poskytnout citovou blízkost. Myslím, že tyto protipóly nejpřesněji charakterizují můj problém. Zásadní problém, který vyústil v mé vnitřní hladovění. Toužila jsem po svobodě a současně jsem se stále chtěla nasytit matky…“

„…Přišlo mi, že mám příšerný profi obličeje, a nechtěla jsem, aby si mě někdo prohlížel. Když mi někdo složil kompliment, utíkala jsem před tím…“

„…Uspokojení z hladu bylo silné. Byla to droga. Jídlo se stalo jedinou oblastí mého života, kde jsem viděla výsledek a jasnou vazbu, jak to funguje. Hladovění přinášelo další a další příjemné pocity. Pocity čistoty, exkluzivity, úspěšnosti. Když jsem nejedla, zdálo se mi, že mám sílu a všechno zvládnu…“

SDÍLET

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *