OBILOVINY A LUŠTĚNINY A VÝROBKY Z NICH

Obiloviny by měly tvořit základ naší stravy.  Jsou vynikajícím zdrojem sacharidů, převážně škrobu, který se pomalu tráví a poskytuje tak energii po delší dobu. Dále obsahují vlákninu, která působí v prevenci zácpy a vitaminy skupiny B.

Nejznámější zástupci obilovin jsou pšenice, žito, ječmen a oves, dále rýže a kukuřice. Ostatní druhy obilovin jako proso, čirok nebo tritikale jsou velmi málo rozšířené. K obilovinám řadíme také pseudocereálie, mezi jejichž zástupce patří pohanka, amaranth, quinoa  a jiné. Pseudocereálie s rýží a kukuřicí vynikají  tím, že neobsahují bílkovinu lepek, takže je mohou konzumovat i lidé s celiakií. Bílkoviny obilovin řadíme mezi neplnohodnotné, limitující aminokyselinou je lysin.

Obsah bílkovin je významnější v luštěninách (20-25 %) než v obilovinách (7–19 %), i když také patří mezi neplnohodnotné bílkoviny. Limitující aminokyselinou luštěnin je methionin. Na rozdíl od obilovin obsahují luštěniny nestravitelné oligosacharidy, které způsobují nadýmání. Vhodnou přípravou lze však jejich obsah snížit. Co se týče tuku, tak jeho obsah je v luštěninách s výjimkou sóji a arašídů velmi nízký.

Luštěniny jsou také dobrým zdrojem vlákniny, vitaminů skupiny B, a sója i vitaminu E. Obsah minerálních látek je vysoký, ale jsou většinou špatně využitelné v důsledku přítomnosti antinutričních látek.

Nejznámější zástupci luštěnin jsou hrách, fazole, čočka, sója a cizrna.

MĚLI BYSTE VĚDĚT: Jak se nutričně liší celozrnné pečivo od bílého

Mnozí jej označují jako bílý „jed“. Pokud bychom si definovali slovo “ jed, zjistili bychom, že jedem může být vše v závislosti na snědeném množství. Bílé pečivo raději označujme jako „prázdnou energii“. Tento pojem se používá pro potraviny/nápoje, které sice poskytují hodně energie, ale neobsahují nic jiného než „rychlé“ cukry (typicky sladké limonády, cukroví a sladkosti), […]